Omlouvám se že jsem se teď déle neozvala , ale nebyla vhodná chvíle.
Co pak, pak když nám zbudou už jen vzpomínky.
Život je zvláštní...Vše se může změnit během pár sekund.Stačí sekunda aby vše bylo jinak.
Tak jak můžeme žít?
Divím se že stále nežijeme v nejistotě a strachu...Nepřekvapovalo by mě to.
Ano asi to není zrovna veselé uvažování, ale teď to asi jinak neumím.
Omlouvám se.
Včera ráno jsem měla ještě koně...Nejlepčího přítele...Odpoledne jsem neměla už nic.
Deset let jsem žila v lásce k Chánovi, tomu nejúžasnějšímu koni světa!
Deset let, krásných deset let, a teď nedokážu pochopit že už ho neuvidím!
Včera okolo šesté hodiny večerní Chán odešel do věčných pastvin ve svých dvaceti dvou letech.Byl statečný!
Potkali jsme se když mi bylo šest a jemu dvanáct, a nikdy jsme se nepřestali milovat, a teď v mích šestnácti a jeho dvaceti dvou letech nám život připravil rozloučení...
Ty chvíle s tebou byly krásné a já tě milovat nepřestanu!
Tahle fotka byla pořízená ráno toho dne co jsme se museli rozloučit...
Myslím že je na rozloučenou.
Ach... v takových situacích se snažím uklidnit tím, že se už nemusí trápit tím, co je na světě, ale pak si stejně řeknu „Co to blábolím“ a rozbrečím se naplno... Když někdo zemře, mělo by se to pořádně oplakat, i když já sama se na svou smrt těším...
OdpovědětVymazatA fotka je opravdu nádherná...
Upřímnou soustrast... a opravdu upřímnou
když řeknu, že mě to strašně mrzí, bude to znít neupřímně, jakožto většina takových chlácholení; ale ráda bych to vyjádřila tak upřímně, jak to myslím. je mi to líto. je to kruté.
OdpovědětVymazatnaskakuje mi z toho husí kůže a derou se mi slzy do očí, přestože jsem ho neznala...Doty je mi to(tě) tak líto:(
OdpovědětVymazatMoc vám děkuju! =*
OdpovědětVymazatNečekala jsem takovou podporu i u lidí které neznám!
On byl ze všech nejlepší!
OdpovědětVymazat