úterý 30. listopadu 2010

šup rup 3 akce





Za poslední týden jsem žila docela kulturně, tak bych vám chtěla shrnout co vše jsem prohlédla a shlédla.

Minulý týden ve čtvrtek jsem byla s BžuBžou
v Anderleho galerii.
Znáte jeho pořad co dávají v rádiu?
Jmenuje se Láska za lásku .

Jsem na něm tak trochu závislá.Moc ráda ho poslouchám když kreslím.
V galerii byly vystaveny jeho malby a jeho dřívější grafiky a jeho nové malby.

Grafiky se mi líbí moc, nechápu jak dokázal tak skvěle vystihnout ty tváře a struktury.

Dokáže zastavit stárnutí a vyobrazit ho.
Mám pocit že všichni ty staří
na jeho obrazech vypadají tak šťastně a přirozeně.
Jak by je stáří a bolesti přicházející s ním vůbec netrápili.
A přitom nic nezlehčuje.
Nic neidealizuje.






A pak tu byly jeho malby...
A ty mi bohužel nic
neříkají...




A ve čtvrtek večer jsem byla mou kamarádkou pozvaná na křest knihy jejího tatínka
Lukáše Urbánka.

Křtila se kniha kterou on ilustroval a jeho žena napsala.
Knížka pro děti.Jmenuje se Babočky.

Doprovodný obrázek


No a v pátek, v pátek jsem byla na mém milovaném CODE:MODE a úplně mi to zkazilo náladu.
Bylo tam narváno, prostor krásný, ale nemyslím že by stánky byly dobře rozvržené.
A pomalu a jistě se vytrácí originalita.
Ano, vše je to originální oproti každodenní šedi,
ale mezi sebou se nápady už smísili natolik že je skoro vše stejné....
Ani chuť něco si koupit jsem neměla.
A fotku mám je jednu....

pondělí 29. listopadu 2010

jetu není tu

Tak jsem si asi vybrala boty...

Jenže přes internet.

A já ke koupi oblečení a bot přes internet nemám důvěru.

A tak vás chci poprosit o radu.

Nemáte někdo zkušenosti se značkou bot Blowfish ?

Nebo jestli nemají tady v ČR nějaký kamenný obchod?

Děkuju moc.

neděle 28. listopadu 2010

když se dva milují


To jsou ty moji.

Omlouvám se za ostrost fotek, ale u nich se to moc zachytit nedá...














POMOC nejde, projde


Prosím o pomoc.

Je to naléhavé.

Jde o sucho mých nohou!
Nevíte o nějakých botách na zimu? Nějaké hezké.
Asi by jste měli předem vědět že odmítám kozačky, sněhule, boty s ochlupením a podobné vymysli co každý rok s počátkem zimy nazuje téměř každá.
Moje Adidasky ten sníh už totiž nezvládnou.

Předem děkuju, za záchranu mých nohou!





chroup křoup

Zima je tu....

Když jsem byla malá, tak strašně moc jsem se těšila až se ráno probudím, roztáhnu záclony a
venku bude ta krásná bílá peřina.

...Sníh...

Spousta sněhu.

Ale teď, teď když vidím jak venku sněží, hned se mi vybaví to jak strašná zima mi venku bude a že se spousta věcí nebude dát dělat.Možná už jsem až moc pohodlná...Nebo možná na rozdíl od té doby co jsem byla malá a na zimu se těšila, teď už vnímám to že ta krása se brzy, alespoň tady v Praze, změní v cosi hnědého lepkavého a mokrého...V něco co postrádá tu krásu a vznešenost.
Ale nemůžu říct že se na sníh netěším!
Na sněhu a zimě mě baví ty maličkosti...To jak se vločky pomalu a ladně snášejí k zemi, to jak sníh křupe pod nohama, ten kouř od úst, a spousta dalších drobností....

A ještě jedna věc...Všimli jste si že když nasněží, začne zima, že všechny zvuky se změní?!
Když letí letadlo, jede auto, když někdo zavolá, dusot běžících nohou, pád věci na zem....
Všechny tyhle a jiné zvuky mají v zimně jiný tón.

Za poslouchejte se, a určitě si toho také všimnete.





Přišla a vše přikryla peřinou.



Vznešenou a na pohled křehkou peřinou.


Přikryla i to co nebylo připravené


A někdo už je naopak připraven...

Já ne!




středa 24. listopadu 2010

ranní rána




Když tak ráno vstáváme . . .





rosa padá pomalu a líně . . .




Také chtěli vidět ven.



Takto vypadám po ránu



Kdo by nepoznal, čumina mého pejska


slíbené výsledky

Tak....
Poslední dva dny jsem lítala po doktorech...
Pořád mě posílaly z vyšetření na vyšetření...Fakt jsem si to užila...
Už nikdy nechci čekat tolik hodin na doktory, a aby na mně tolik doktorů šahalo.
Po vyloučení zánětu vaječníků usoudili že je to chronický zánět slepého střeva.
Ale jelikož je to chronické, operovat mě nebudou...
Jen počkají až mě to začne bolet příště, a pak už na operaci.

pondělí 22. listopadu 2010

letí, letím

Ano já vím déle jsem nic nepřidala, ale jsem neustále nějaká mimo, nestíhám do školy, a k tomu
jsem začala chytat křeče do pravého boku a břicha tak zítra vyrážím za mojí doktorkou a poreferuji vám jak jsem dopadla!
A ještě něco....
Mám pro vás připravené věci co jsem za posledních pár dnů stihla vyrobit, jen už je nafotit a nechat je tu pro vaše oči.
Tak dobrou už určitě zimní noc.

Pac a pusu

pátek 19. listopadu 2010

odchází


Zvláštní...

Smutek pomalu odchází a už přichází vzpomínání na ty krásné chvíle!

Tak nějak...

...se rozpouští....









úterý 16. listopadu 2010

Na rozloučenou....


Omlouvám se že jsem se teď déle neozvala , ale nebyla vhodná chvíle.


Co pak, pak když nám zbudou už jen vzpomínky.
Život je zvláštní...Vše se může změnit během pár sekund.Stačí sekunda aby vše bylo jinak.
Tak jak můžeme žít?
Divím se že stále nežijeme v nejistotě a strachu...Nepřekvapovalo by mě to.
Ano asi to není zrovna veselé uvažování, ale teď to asi jinak neumím.
Omlouvám se.
Včera ráno jsem měla ještě koně...Nejlepčího přítele...Odpoledne jsem neměla už nic.
Deset let jsem žila v lásce k Chánovi, tomu nejúžasnějšímu koni světa!
Deset let, krásných deset let, a teď nedokážu pochopit že už ho neuvidím!
Včera okolo šesté hodiny večerní Chán odešel do věčných pastvin ve svých dvaceti dvou letech.Byl statečný!
Potkali jsme se když mi bylo šest a jemu dvanáct, a nikdy jsme se nepřestali milovat, a teď v mích šestnácti a jeho dvaceti dvou letech nám život připravil rozloučení...
Ty chvíle s tebou byly krásné a já tě milovat nepřestanu!



Tahle fotka byla pořízená ráno toho dne co jsme se museli rozloučit...
Myslím že je na rozloučenou.

čtvrtek 11. listopadu 2010

kruhy všude, hlavně pod očima, úsměv nikde


Asi už půjdu spát...Posledních asi tak pět hodin jsem se do sebe snažila nahustit chemii a fyziku, a zaprvé to k ničemu nevedlo, a za druhé mě to absolutně vyčerpalo.
Dnes bylo alespoň hezky. tak ponuro!
Zítra až najdu trošku času budu vám vyprávět o mojí nové nalezené žluté koloběžce.
A už žádné podzimní smutky, takže všichni Úsměv!



Tak dobrou noc.
Pac a pusu.

středa 10. listopadu 2010

Oranžáda


Ta nejúžasnější a nejteplejší šála, bohužel jí vlastní mám maminka a já.


Ranní světla a stíny jsou hravé,
hravé jako
malé dítě.


Barvy...Miluji je!


Byly kouzelné a vynikajícní!

Stále živá

Tak jsem úspěšně přežila první čtvrtletí na Hellichovce!
Sama jsem byla velice překvapená když se máma vrátila domů a oznámila mi že jediné kde musím zabrat je čeština.Myslím že se spletli, ale vůbec mi to nevadí!
Ne nespletli se prostě je to tak a je to supééér!

úterý 9. listopadu 2010

Unavená sama sebou

Dnes opravdu náročný a únavný den.
A nejhorší na tom je že si práci a problémy přidělávám sama...Jako bych jí neměla dost.Teď sedí ve škole v našem skleníku, jím kapustovou polévku z "naší hellichovské polívkárny", o kterou jsem si mimochodem spálila jazyk, a snažím se alespoň trochu vydechnout a načerpat nové síly před dalším testem.Testem z Typografie.Tak snad to dopadne...Myslete na mně.
Proč vlastně kapustovou, když kapusty nemusím?!

neděle 7. listopadu 2010

Společnice


Dnešní odpoledne bylo tak moc pošmourné až to bylo krásné.Dokud jsem byla na procházce s pejskem připadalo mi to počasí úžasné a fascinující, ale jakmile jsem usedla ke stolu tak...Kouzlo vyprchalo.Z okna už dnešní počasí vůbec nebylo tak úžasné.Naopak...
A pak přišly ony a zvedly mi náladu.
Mé společnice.

A ještě...omlouvám se za kvalitu fotek, ale zvenku umatlané okno fotkám ke kráse moc nepomohlo.



Posted by Picasa